V Rakousku se již od nepaměti vedou spory o to, kde vlastně vzniklo lyžování. Celá Evropa sice prvenství přiznává severským zemím, ale ne už tak Rakušané. Například salcburští příznivci shromažďují průkazný materiál o vzniku lyžování v Salcbursku, kterým by předčili "tyrolskou hypotézu". Ani s jedněmi, ani s druhými zase nesoupeří pyšné Vorarlbersko. Nestojí mu to prostě za to, neboť mu je nad slunce jasné, odkud lyžování pochází... Za vyloženě nepatřičné se považuje, když se do takovýchto debat vmísí někdo z Horního či Dolního Rakouska, "odkud je Alpy vidět jen za výjimečné viditelnosti", natož nějaký vídeňský "ouřada"... Jiný (patrně objektivnější) názor získá návštěvník lyžařského muzea v Mürzzuschlagu ve Štýrsku - tedy v další z devíti rakouských spolkových zemích. Že by řevnivost? Nikoliv, jen důkaz toho, jaký význam má "Schifoan", jak se v dialektu říká lyžování, v životě každého Rakušana.
Opustíme-li však předsudky, najdeme kolébku lyžařského sportu ve Skandinávii. Když však první lyžaři počali "po norsku" lyžovat na strmých alpských svazích, měli velké těžkosti s technikou i nevhodným vybavením. Psal se rok 1896 a z dnešního pohledu můžeme říci, že to byl pro lyžování rok zlomový, považovaný za začátek alpského lyžování, jehož kolébkou je rakouská, přesněji dolnorakouská vesnička Lilienfeld.
Tento zlom způsobil svým jednoduchým nápadem průkopník alpského lyžování Mathias
Zdarsky, který pochopil, že je nutno po alpských svazích sjíždět oblouky, které
jsou možné jen za předpokladu, že je lyžař pevněji spojen s lyžemi než dosud.
Svůj vynález, pevné vázání, si nechal patentovat ve Vídni. Vyvinul také novou
techniku oblouků, dnes zvanou Zdarského technika, která vedla k historickému
sporu mezi norskou a Zdarského alpskou technikou. V roce 1891 byl založen
Vídeňský lyžařský klub - Erster Wiener Skiclub. Střediskem Vídeňských lyžařů se
stává Pötzleinsdorf, víděňské předměstí, které se později stává dějištěm
tradičních lyžařských závodů, na kterých se proslavili i čeští závodníci. O rok
později vznikl Alpen-Ski-Verein, jehož členem byl i Zdarsky. Tento klub se stal
před první světovou válkou se svými 1400 členy nejsilnějším lyžařským sdružením.
Alpen-Ski-Verein se také stal střediskem a oporou všech příznivců Zdarského
alpské techniky. První národní lyžařský svaz v Evropě vznikl roku 1903 v
Čechách, o dva roky později vzniká Rakouský lyžařský svaz, z jehož 11 spolků
bylo 5 německých lyžařských spolků z Krkonoš. První známý lyžařský závod se
konal v rakouském Mürzzuschlagu roku 1893, což se považuje za začátek závodního
lyžování. Závodilo se hlavně v běžeckých disciplínách, ale i ve skoku a ve
slalomu, zvaném tehdy závodem překážkovým. Ve skoku i slalomu zvítězil tehdy Nor
Samson, pekař z Vídně.Ve dvacátých letech našeho století se centrum lyžařského dění přesunulo na Arlberg, horu oddělující Tyrolsko od Vorarlberska. Zde, ve St. Antonu, založil nejuznávanější lyžařskou školu všech dob Hannes Schneider. Vytvořil systém výuky lyžování, podle kterého se vyučovalo - a někde dosud vyučuje - na celém světě.
Rakouské lyžařské školy jsou ostatně vysoce uznávané dodnes.
Rakousko obohatilo lyžařské nebe mnoha hvězdami. Střední generace Rakušanů se dobře pamatuje na doby, kdy turistický ruch ještě nebyl tak rozvinutý, a Rakousko nebylo tím pádem tak všeobecně známé jako dnes. Byly to lyžařské veličiny, jako např. Toni Sailer, Franz Klammer, či Annemarie-Moser-Pröll, které upozorňovaly svět na tuto nevelkou středoevropskou zemi. Kitzbühelskému rodákovi Tonimu Sailerovi přinesl trénink na domácích svazích věhlasného Hahnenkammu vítězství Mistrovství světa a k tomu pět zlatých olympijských medailí. Franz Klammer předvedl světu nevídanou souhru dokonalé techniky, zkušeného citu pro sníh a terén a mužné síly v "královské disciplíně," ve sjezdu mužů na Olympiádě v Innsbrucku. Celý národ šílel nadšením z tohoto "královského" zlata. Nepřekonatelnou legendou zůstává Annemarie-Moser-Pröll: Vyhrála celkem 62 závodů světového poháru a šestkrát držela nad hlavou kříšťálový glóbus za vítězství světového poháru FIS. V dlouhém seznamu rakouských lyžařských legend najdeme dále Petru Kronbergerovou se svými dvěma zlatými medailemi z Albertville, Anderla Molterera, či Patrika Ortlieba a další. Rakouští lyžaři vybojovali ze všech zemí nejvíce medailí na Zimních olympijských hrách a na Mistrovství světa. "Korunu" těmto úspěchům nasadil již zmíněný "lyžařský zázrak" Hermann Maier, který si získal srdce fanoušků a respekt soupeřů na ZOH v Naganu. Přes úděsný pád, který zachytili i televizní kamery, se tomuto Salcburčanovi o několik dní později podařilo vyhrát obří a superobří slalom. Počtem vítězství světových pohárů se stal nejúspěšnějším lyžařem všech dob a odsunul tak do nedávna nejúspěšnější lyžařskou legendu, Franze Klammera, na druhou příčku.
Staré fotografie, zachycující počátky lyžařského sportu i nejrůznější fáze vývoje techniky lyžování mě vždy fascinovaly, jakož i tehdejší výzbroj a výstroj. Není proto divu, že mě jako magnet přitahovalo i lyžařské muzeum v Mürzzuschlagu. Už pouhý název této obce mi v uších zněl libozvučně a v mé představivosti spouštěl romantické obrazy lyžníků a skijáků. Vyrazila jsem tedy za svým nostalgickým cílem - přehoupla jsem se přes Semmering, malé lyžařské středisko nedaleko Vídně, do údolí řeky Mürz, sevřeného dvěma alpskými hřebeny. Sjíždím dolů a s blížící se odbočkou do Mürzzuschlagu roste moje napětí, co asi všechno z mých fantazií z dob počátků lyžování lyžařské muzeum naplní...
Není náhoda, že právě v Mürzzuschlagu se nachází největší lyžařské muzeum v Rakousku s více než padesátiletou tradicí. Lyžování tu zapustilo kořeny před více než sto lety, kdy si místní hoteliér Toni Schruf a jeho přítel Kleinoscheg nechali dovést první lyže z Norska a na okolních svazích začali objevovat tajemství lyží. Nebyli sami, kdo v tehdejší monarchii propadl kouzlu prkýnek, jejich přínos však byl v šíření znalostí lyžování mezi místní obyvatelstvo a založení Svazu štýrských lyžařů 6.února 1892 v den zdolání prvního alpského vrcholu na lyžích, 1783 m vysokého Stuhlecku. Lyžování se pomalu začalo stávat sportem, módním trendem, ale i možností, jak zdolávat alpské svahy v dlouhých zimních měsících. Obdivuji plakát, upozorňující na první mezinárodní soutěž v lyžování ve střední Evropě, konající se 2.2.1893 na vodovodní louce u Mürzzuschlagu, které se zúčastnilo neuvěřitelných 1600 soutěžících včetně Norů, kteří zde předvedli první skoky na lyžích na "můstku" vytvořeném z kupy hnoje pokryté sněhem. Místní lyžaři zůstávali aktivní i nadále a v roce 1904 zde uspořádali podle severského vzoru Nordické hry, jakéhosi předchůdce prvních zimních olympijských her, které se konaly až za dlouhých 20 let ve francouzském Chamonix. Problémy se sněhem po roce 1904 a vznik nových středisek v Alpách odsunulo postupně Mürzzuschlag mimo střed zájmu, přesto se zde na tento sport nezapomnělo a ještě v roce 1931 zde uspořádali "2. zimní dělnickou olympiádu", poslední událost většího významu.
Fascinovaně procházím kolem dalších exponátů: desítky, stovky, ale i tisíce let staré lyže, dále hole, saně a sněžnice, figuríny lyžařů oblečených podle tehdejší "módy". V duchu smekám před zručností tehdejších mistrů truhlářů a pečlivým zpracováním. Co kus, to originál, na kterém je vidět fantazie tvůrce i zkušenosti. Zastavujeme se u starých zažloutlých fotografií zachycujících zlomek z dávno odvátých časů. Tiše se dívám do očí průkopníků lyžování, horských sedláků a obyvatelů hor; je z nich cítit jakási síla, hrdost a zároveň pokora lidí žijících v neuvěřitelně těžkých podmínkách v místech, kde platily zákony přírody a hor, které dokázaly dávat i být kruté k těm, kdo podcenil jejich sílu. Platí to i dnes, v době, kdy člověk pronikl do jejich nejzazších zákoutí s pocitem neohrozitelnosti. Na dalších fotografiích vidíme lyžaře při skocích, sjezdech, pádech. Je s podivem, co dokázali s tehdejší technikou. Kousek dál je malé roubené stavení z hrubě otesaných klád. Je to kopie horské chaty s hrdým názvem "Hotel Ledňáček" o rozměrech asi 1,5 x 3m, která v pionýrských dobách horské turistiky sloužila jako noclehárna. Nahlížím zvědavě dovnitř, ale je již obsazeno. Na cca. Dva metry široké posteli již "spí" asi pět lyžařů a lyžařek ve vlněných kabátech, s šálami kolem krku, přikrytí hrubými dekami. Další expozice je věnována lyžařskému vázání. Desítky typů od kožených řemínků či ručně kovaných vázání, první "pevné paty", bezpečnostní špičky až po supermoderní výrobky zvučných jmen.
I Český lyžařský svaz tu má právem své zastoupení, je vzpomínán hrabě Harrach, Hanč, Vrbata a jiní, kteří se na počátku století zasloužili o propagaci českého lyžování v Evropě.